Jak to všechno začalo aneb jak belgičáci ke mně přišli.
Nebo jak jsem se k nim dostala já.

Mohla bych trošinku lhát a říct, že jsem celý život pracovala se psy a toužila po tomto plemeni.

Ovšem lež není to, co bych chtěla na svých stránkách.

Proto popravdě přiznávám, že od malička byli mou vášní koně. V každé stáji byl nejeden pes a stejně tak u nás jak u rodinného domečku, pak i v bytě byl součástí rodiny pejsek. 

A jak šly roky a já stále nevlastnila svého koníčka, naopak jsem o téměř svou kobylku přišla. Dokončila jsem školu a sháněla se po práci. Bohužel v oboru jsem nesehnala a nechala se zlákat do strážní služby. Vždy jsem byla tak nějak "akční" a proto jsem takovouhle práci vzala. Postupně jsem se seznamovala s odvětvími ostrahy až jsem se dostala do pozice psovoda. Tam jsem psiskům a jejich výcviku trošku více přišla na "chuť". Bodejť by ne, když jsem s hafanem trávila celou předlouhou směnu.

Tehdy jsem si v rámci "zvýšení platového ohodnocení" vzala z útulku fenečku SAANU. 

Byla to kříženka německého ovčáka snad s dogou nebo něčím podobným... Byla šikovná a svá. Dobře vychovaná a pohodová. I když měla své nedostatky.

Když jsem se nechala zlákat k přestupu k jiné službě, nechával tam kolega pejska. Takový fajn chlupáč. Nebyl to německý ovčák. Měl zvláštní pohled a byl krásně zbarvený. Takový lvíček... měl hřívu podobně jako kolie. Skamarádila jsem se s ním a páneček ho tam nechával "sloužit" se mnou a Saanou. 

Moc šikovný pejsek. Prostě zlatíčko. Jmenoval se DOYL. 

Později jsem zjistila, že jde o křížence německého a belgického ovčáka. 

No a už to začalo. Vyhledala jsem si veškeré možné informace o belgických ovčácích a zamilovala se. 

Zbláznila jsem se do "chlupatých" variet. A když jsem s mamkou, u které jsem tehdy bydlela v domečku, probírala kterou varietu z těch dvou, zvítězil tervueren! A sháněla jsem štěňátko. 

Nebylo to ani zdaleka tak jednoduché, jak by se zdálo. Jak naschvál zrovna nebyla štěňátka a nebo zbyli kluci. Ale díky sousedícím fenám, nechtěla jsem psa - samce. Chtěla jsem taky "ženskou". 

Oklikou jsem se se dostala do kontaktu s paní Pisarčíkovou, která měla krátce nakrytou fenu a tak jsem si zamluvila štěňátko - fenečku. Naštěstí se fenečky narodily a k mé radosti i na mně "zbyla".

Nakonec jsme si 6. 11. 2006 jeli směr Hradec Králové pro naši Cherry (Cheery Cherry z Kovárny).

Jak šel čas, napadlo mě, že bychom mohli, když už se nám povedlo Cherry uchovnit a trochu s ní i pracovat, odchovat štěňátka.
Tak trochu to nebylo z mé hlavy, ale tato myšlenka ve mně nějaký čas hlodala.

Zbláznila jsem se a nechala si registrovat chovatelskou stanici.
Z nesmírných možností jsem si zamilovala právě "GAN VIXEN", což ve welštině znamená "OD DRAČICE"
ovšem zpětným překladem Vám to vypíše něco jako Bystrouška.
A povedlo se. Byla to "volná možnost" a já mám radost.

Ovšem mezi tím jsem si to poněkud rozmyslela. Myšlenka dohlodala a Cherrynka štěňátka mít nebude a neměla. 
K Cherrynce jsem si 31. 5. 2011 přivezla z Hlinska pod Hostýnem vyštěpenku Kaju (Cajka od Dorrinky). 

Kajuška je plánovaně neplánovaná posila. Původně se přiznám, že jsem chtěla konkrétní spojení z chovatelské stanice DEABEI, které se ve finále bohužel nekonalo. Tak se k nám nastěhovala právě Kajuška.
Vzhledem ke komplikované povaze Kajušky ani ona nebude zakládající matkou naší chovatelské stanice.

Ale jak se říká... nikdy neříkej nikdy...  nebo Do třetice všeho dobrého...
I přes protesty doma a vcelku nevrlou a napjatou atmosféru už jsem opravdu nedokázala odolat. 
A "do třetice" nastalo přesně 22. 2. 2019, kdy jsem se hecla a napsala do polska poptávku o odrostlé, pětiměsíční, štěně po zrušené rezervaci (na které jsem se už krátce po narození dívala). Fenečku sdílela na Facebooku Beata Štýbrová - Deabei. Půl směny v práci jsem jsem se vracela k fotkám a bojovala sama se sebou zda do toho jít... No a tedy ano...

2. 3. 2019 už jsme frčeli směr polsko, odkud jsme odjížděli i s novou holčičkou Darsi (Windream DŻAGA)

Ta se zatím jeví jako "ta pravá" zakladatelka chovu...

Po odchodu Kajušky, jsem intenzivně zkoušela najít správnou cestu a začít uchovněním Darsinky.
Dokonce jsem prohledávala republiku a okolí abych našla toho správného pejska... Už jsem hledala nejbližší bonitaci....
Ale po všech letech a plánech jsem zjistila, že na chov nemám odvahu a proto v dohledné době nevzniknou štěňátka "s našim příjmením". 

Velice obdivuji všechny chovatele a smekám před nimi, před jejich prací a odvahou. 
Také mají můj obrovský obdiv jak dokážou předat své "děti" dalším a mnohdy cizím lidem. 

Tak proto po pár týdnech pokukování a "modlení" a hádky rozumu se srdcem a také s manželem jsem v poslední minutě rozhodla, že si vezmu nabízené odrostlejší štěně z Rumunska. Na internetu nabízeny štěňátka ze dvou vrhů "najednou" pár známými od belgičáků... 
A tak z minuty na minutu dne 19. 7. 2023 jsem napsala paní Šárce Mikoláškové "ano" a vpodvečer mi Briušku přivezla až domů. 
Takže jako malý bonus viděla, jak žijeme a jak se k nám chová naše dospělá hafina - Darsinka... 

... a tak jsme zase 2 + 2