No po štěňátku jsem pošilhávala už "pár" let. Jenže se všechno vždycky "zadrhlo" na NE! naší paní domácí. Popravdě jsem měla "předobjednáno" štěňátko úplně někde jinde. Jeden rok to nevyšlo, tak jsem si říkala že počkám. Aspoň nějak zpracuju (to jsem si naivně myslela) paní domácí. A najednou opět naděje. Fenečka hárala ale... ve finále byla kryta jiným pejskem. Hrozně jsem bojovala sama se sebou. Nějak jsem si prostě říkala že letos už fakt to štěně "musí" být doma. A čekat další rok? A kdo ví jestli hned ten další rok by se opravdu krylo... Pronásledovala mě spousta otazníků. Ze dvou možností jsem si vybrala tu třetí. Náhoda tomu chtěla a na internetu jsem viděla nabídku pejska. Koukala jsem se na stránky CHS a měli i fenečky. Ne mým přičiněním jsem zjistila, že je opravdu volná i fenečka. A tak díky obrovské náhodě a fantastickému hecu kamarádky Lucky Procházkové jsme se v neděli 22. 5. jeli na štěňátka podívat a bylo rozhodnuto. Prostě jsem se do toho mrňouska zamilovala. Pak jsme kuly jak to udělat abych náááhodou nemusela s Kajkou zpět a totálně se ztrapnit. No a zbyl jediný způsob. Prostě ji dovézt. Ten den - 31. 5. 2011 nebyl rozhodnut jako u Cherry po dlouhém očekávání a vybírání a přípravách celé rodiny. Vyzvednutí Kajky bylo dílem obrovské náhody, souhrnem okamžiků a rychlého vzplanutí. Kaju jsme přivezli nic netušící mamince alias paní domácí domů a i přes původní celkem nekompromisní protesty (a i přesto, že se spousty výtek a přednášek ještě dočkám) s námi prostě zůstává...
