Ten byl obětí našich her. Miloval nás (mě a sestru) a nechal si od nás všechno líbit. Oblékaly jsme ho do miminkovskéhé oblečení včetně čepiček a botiček. Nejednou se nám stalo, že takhle vymóděný utekl ven hlídat. No dovedete si představit to haló...
Jinak hlídač to byl skvělý. Sice pustil lidi za branku, ale ven už ne. Dokonce kousl kominíka do paty - protože nepočkal na někoho z rodiny, kdo by ho doprovodil.
Největší legrace s ním byla, když jsme ho koupali. Protže byl celý bílý, jen málokdy nezešedl špínou. Ve vanně z něj najednou byl takový králíček... a hrozně nerad se koupal a taky se mu nelíbilo čekat než uschne. Nejednou utekl na zahradu, kde se samozřejmě vyválel a šup znovu do vody. A můžu říct, že dobrovolně do vody nikdy moc nechodil. Pamatuju si na jeden pokus přesvědčit ho, aby vlezl do přehrady. Museli jsme všichni (celá rodina) do vody a i tak se mu moc nechtělo.
Potom vyčesávání. Normální byla plná igelitka chlupů.
Bondy se s námi přestěhoval z domečku do bytu. A hrozně těžce to nesl. Asi stejně jako já. Už to nebyl ten veselý a hravý pejsek.
Moc dlouho s námi v bytě nežil. Ještě ten podzim odešel do psího ráje. Už se nevrátil z veteriny, kde mu měli odstranit malinkou bouličku, která mu narostla na čumáku.
Později jsem se dověděla, že to měl být nádor a proto ho uspali.
Miloval nás a my jeho.
Pak následovalo několik let bez pejska. Bylo to tím, že jsme chodily do školy a taky ke koním... prostě kvůli tomu, že by pejsek musel být hodně sám v bytě.
Maminka si toto období hodně oblíbila, protože doma bylo čisto a nechlupato.
