Jelikož koně byli od malička mou posedlostí a vášní - více než psi, dávám sem také vzpomínku na mé dávné koňské lásky. Všichni už se prohánějí na věčných pastvinách...
Anglický plnokrevník - valach Narozen: 19. 1. 1982 Matka: Revilla Otec: Court Gift (GB) Evidenční číslo: Datum úmrtí: ???? Něco málo o jeho dostihové minulosti TADY Tenhle koník byl první o kterém jsem mohla s čistým srdcem říct, když se mě nováčci ptali - tak jako všude - kterého koně mám nejraději, že jeho. Do té doby, ať to bylo kdekoliv, jsem neměla nejraději jen jednoho koně. Poznala jsem ho jako staršího pardála, který svou velikostí vzbuzoval respekt a stále si pamatoval svou dostihovou minulost... V terénu byl tahavý a kdo neměl zkušenosti - jako tenkrát já - nemusel se s ním správně dohodnout. Přiznávám, že jsem se ho ze začátku opravdu bála. Na druhou stranu se mi hrozně líbil. Už na první pohled. Nikdy jsem ani nedoufala, že bych ho mohla jezdit. I když jsem začínala na dvouleté kobylce jménem LABUŤ. No je to někdy postavené na hlavu. Posadili mě na něj poprvé po docela ošklivém pádu z LABUTĚ. Tehdy jsem dělala první jarní brázdu obličejem. Zůstala mi na památku malinká jizva na spodním rtu. Kdo to nezažil, nedovede si představit tu hrůzu. Spadla jsem z nevysoké hodné kobylky a posadí mě na takového obra s úděsnou pověstí. A ještě jsem se nesměla držet aspoň hřívy - tehdy jsme jezdili bez sedel... Dneska jsem holkám za to nesmírně vděčná, protože jsem byla na nejlepší cestě si na koně nesednout. Další ironií bylo, že po tom pádu jsem se LABUTĚ bála, ale hřebce jsem normálně jezdila. I když chvíli s potížema co se týkalo vyšší rychlosti než je klus. Ale i to mi "vymlátili" z hlavy. Tak jsem začala jezdit i RAKA. Pravda, když viděl volný prostor a rozběhli se i ostatní koně, ozval se v něm závodník... Po čase jsme se natolik zkamarádili, že jsem ho zvládla udržet v kroku, když ostatní odcválali. Nebo zůstal stát, když jsem sesedla a pomáhala spadlým jezdcům zpátky na koně. Po druhé v životě ale poprvé dobrovolně jsem s ním skákala přírodní překážku. Byla to nádhera. Ten pocit už v životě nezapomenu. Po smrti majitele jsem si chtěla RAKA koupit a dožít s ním... ale nebylo mi to souzeno. Dcera majitele ho prodala pár dní před tím, než jsem dala dohromady peníze... a to jim pro změnu nikdy neodpustím! Nevím kde a jak skončil. A to mě mrzí.
Český teplokrevník - klisna Narozena: 19. 4. 1992 Matka: 608 Quoniam II (Úhlava) Otec: 2157 Diadém- 94 Evidenční číslo: - registr 67/633 Zemřela: 24. 5. 2001 Rodokmen a další záležitosti můžete najít TADY Tohle byl druhý koník, který se mi zapsal do srdíčka. Když jsem ji poprvé viděla, byla jsem docela nepříjemně překvapená. Přecejen jsem do té doby znala hlavně plnokrevníky. A Český teplokrevník je proti plnokrevníkům kapku těžší a mohutnější. Tenkrát jsem si říkala "takový tažák"... ale "ten tažák" mě docela nemile překvapil. Ze začátku, kdy jsme se vlastně seznamovaly, jsem si tisíckrát vynadala za toho "tažáka". Protože první jízdy jsem jí měla nejen plné ruce, ale ani se skoro nedalo říct, že by šlo o jízdu na koni. Byly to spíše lety nad sedlem... Cokoliv kolem téhle kobylky nebylo jen tak, dokud sem si nezískala respekt. Ironií je, že spousta koní nechce dávat zadní nohy. Tahle sabotovala přední. Buď se na nohu postavila celou váhou, nebo s ní škubla, když už jsem ji držela a tím mě hodila pod žlab a jakoby se mi smála... Dlouho jsem jí musela uzdečku skládat na hlavě, protože si nechtěla nechat šáhnout na uši. Prostě nic nešlo jednoduše. Zato potom to bylo úplně jiné. Klidně jsem na ní učila děcka čištění, sedlání... vzala jsem si k sobě do sedla malé dítko... Věřila jsem jí. Dokonce jsem s ní praktikovala uvolňovací cvičení ve stáji - zvedání a krčení nohou, masáže nohou a zad... prostě věci, o kterých jsem se později dočetla v "revoluční knize" od americké nebo britské autorky s návodem právě na ta cvičení co jsem jen tak občas dělala já... Byla prostě miláček... těšila jsem se na hříbátko...ale nikdo se ho nedočkal. Naopak. Ještě onemocněla a nakonec musela odjet na poslední cestu... Ten poslední den jsem tam byla s ní. To co z ní vycházelo za zvuky mě bolelo (měla nemocné dýchací cesty a přešlo to na plíce). Věděla jsem, že by ji museli do auta - kde ještě nikdy nebyla - dostat násilím. Ale to jsem nemohla dopustit. Když jsem šla s ní, byla v klidu. Ta by se mnou šla i do pekla.
Také vzpomenu ostatní koníčky, které jsem cestou životem potkala... Krom těch dvou co mě vzali za srdce nejvíce vzpomínám na tyto koňské osobnosti: KANDORA, HYRONA, FÁBY, LABUŤ, LACAS, DESTINI, GUSTAVO, VAJANA, VALTÝN, ŠÁRKA, GAGARIN, DELTA... Také přidám pár zvučných jmen koníčků které jsem měla tu čest potkat na nezapomenutelné letní praxi u trenéra Františka Holčáka z Velkých Karlovic ( http://valencio-holcak.cz ): RIGOLETTO, ERUDIT, SCATER, DON BANT, EURO ROCKET, PEACEFUL GENTLEMAN a další jména dodám jakmile si vzpomenu...
